Dolnopoustevenský posel

Budujme, chraňme a zkrášlujme naše malé městečko

Autor: rd

Zastupitelstvo města Dolní Poustevny doznalo po posledních komunálních volbách některé personální změny. V jeho řadách se kromě těch osvědčených objevily i zcela nové tváře. V následujícím miniseriálu Poustevenského posla chceme našim čtenářům zastupitele, jednoho pěkně po druhém, představit. A to prostřednictvím čtyř otázek. Zeptali jsme se jich: Co pro vás osobně znamená zvolení do zastupitelstva města? Co budete v zastupitelstvu prosazovat a podporovat? Co lidi v Dolní Poustevně nejvíce trápí? Má Dolní Poustevna šanci stát se moderním českým, ale třeba i evropským městem? V dubnovém vydání jsme vyzpovídali Antonína Tobišku, teď je na řadě Mgr. Olga Diessnerová (SNK).

  1. Nevím, jakou váhu kladete v otázce na slůvko „osobně,“ ale jsem ráda, že tam je. Vyjádřím se tedy velmi osobně. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mne druhé místo v celkovém počtu hlasů občanů (za panem Jemelkou) nezahřálo. Každý člověk je alespoň trošku ješitný (i když někteří to nedokáží přiznat), takže mi udělalo dobře, že mne „na radnici“ tolik lidí chce a snad mi také věří. Současně však cítím, že tím, že jsem post zastupitele přijala, jsem těmto lidem odpovědná, a pocit sebeuspokojení se rázem mění ve velký pocit zodpovědnosti smíšený se strachem, neboť si uvědomuji, že židle v zastupitelstvu není cíl, nýbrž start disciplíny, v níž nejsou ani jasná pravidla, ani předem zaručené šance na úspěch. Jsem narozena na rozhraní dvou znamení: Jako váha - poslušná a něžná. Jako štír - bojovná a tvrdohlavá. Nechci si osobovat právo zasahovat do hvězd, ale výchovou a zkušenostmi mi byla dána spíš bojovnost a tvrdohlavost. Nejsem „přitakavač“ ani „pochlebovač.“ Naopak. Vím, že své okolí dokážu pěkně naštvat, když se rozhodnu jít za cílem, o jehož spravedlnosti a správnosti jsem přesvědčená. Umím přiznat chybu, šlápnutí vedle i špatný tah na životní šachovnici, ale jsem-li o své “pravdě“ přesvědčena, oponenti a nepřátelé - třeste se!
  2. Podporovat a prosazovat budu vše, co uznám za dobré a pro obec a její občany potřebné. Není důležité, jestli na to přijdu sama nebo budu prosazovat názor či nápad ostatních lidí. Jako zastupitelé města nemáme své kanceláře a tzv. ordinační či konzultační hodiny pro voliče jako poslanci; o to těžší je, dozvědět se a následně podpořit a prosazovat přání a dobré a podnětné návrhy občanů. Za pár měsíců v městském zastupitelstvu jsem zjistila, že toto současné zastupitelstvo zdaleka není „jednobarevné,“ takže i zde mám působiště pro své názorové boje. Předešlá zastupitelstva, ale bohužel někdy i to současné, občas příliš naslouchají těm, kteří nejvíc křičí, umí citově zapůsobit, případně dokážou být neodbytní až drzí ve svých požadavcích. Ani naše město není dojná kravička, ale pokud se budu moci podílet na přerozdělování mléka, ráda bych do tohoto procesu svou představu spravedlnosti vnesla.
  3. Ze sondy mezi občany mohu uvést nejčastější důvody jejich trápení - nedostatek pracovních příležitostí, nízké mzdy, dojíždění za odbornými lékaři, za většími a levnějšími nákupy, nedostatek sportovního a kulturního vyžití, malé šance na získání bytu. Od starších občanů lítost nad tím, že jejich děti utíkají za prací a pestřejším způsobem života „do světa“ - tzn. od Rumburku dále, současně však jejich smíření se s touto skutečností, protože vědí, že přemlouvat své dospělé děti, aby zde zůstaly a založily rodinu, je od nich velmi sobecké. Když se lidí zeptáte, co jim v Poustevně vadí, často odpovědí - Němci a Vietnamci. Zní to ošklivě a zavání rasismem, ale bohužel jsou jejich osobní zkušenosti a zážitky dost výmluvné. Nejde o národy a národnosti, jde o „člověčenství,“ ochotu a schopnost přizpůsobit se, normální lidskou slušnost! Takže spíš řečnická otázka: „Nejsme někdy v pozici venkovského a příhraničního niemanda (z němčiny niemand = nikdo), který má být vděčný za turistický ruch či možnost nakoupit si levné oblečení ve stánku? Německy již většina podnikatelů hovoří velice dobře, snad nám vázne ještě ta vietnamština. Jaký je přínos pro město?“
  4. Městem jsme. Oficiální statut byl opětovně získán. A jsme-li městem ČR, musíme být zákonitě i městem evropským. To se zeměpisně popřít nedá! Faktem je, že ve světě pár turistů reaguje na pojem Praha. Nechtějme, aby znali Dolní či Horní Poustevnu. Co se týká přívlastku moderní, líbilo by se mi to, ale bohužel je to dlouhá a namáhavá cesta za něčím, co vlastně ani nelze přesně definovat. Moderní město se jistě vyznačuje možností velkého kulturního a sportovního vyžití pro všechny generace, plejádou pracovních příležitostí ve službách i různých podnicích, nákupními centry a moderní zástavbou. Tedy i přes svoji bojovnost a zatvrzelost zůstanu „na zemi“ a budu mít jedno skromné přání na závěr: „Lidi, budujme, chraňme a zkrášlujme si naše malé městečko tak, aby se nám všem v něm dobře žilo.“ A jestli se nám podaří smysluplně udržet zde mladé lidi, bude to naše velké společné vítězství! Jestli se na nás bude někdo zvenčí dívat jako na moderní a evropské město, je to jeho „vidění světa.“ Buďme rádi, ale nevnucujme mu to.

 Příště na naše otázky odpoví místostarosta František Kalčík z Občanského sdružení Pro rozvoj Dolní Poustevny.

Zpět k článkům


Poslední aktualizace:
©1998, Interdata Web Team (e-mail )