Dolnopoustevenský posel

Milan Vichterey: Chci tomu dát všechno

Autor: Jaromír Kulhánek

Přiznejme si to. Co? Inu to, že Dolní Poustevna žije v současné době více než kdy jindy kopanou. Jak by také ne, když její fotbalový tým před časem slavně postoupil do I. B třídy a v prvních kolech dokázal, že to s kulatým nesmyslem umí. Nová soutěž přinesla i nová jména soupeřů a další novoty. Dolnopoustevenští fanoušci zcela jistě zaznamenali aktuální změnu na trenérském postu. Dolní Poustevnu koučuje od 15. července Milan Vichterey.

Jak se vám jeví tým?

Samozřejmě vždycky je co zlepšovat. Vstup do soutěže se nám povedl, ale musíme si uvědomit, že silní soupeři teprve přijdou. Jedno už vím ale jistě. Dolní Poustevna musí zlepšit defenzívu a zkvalitnit přihrávky. Při příchodu jsem chtěl poměrně mladý dolnopoustevenský kádr posílit o některé hráče. Stalo se. Vedení klubu mi vyšlo vstříc a z Vilémova přišli brankář Luděk Třešňák a defenzivní záložník Karel Starosta. V hledáčku mám ještě jednoho hráče. Ale až čas ukáže, rozšíří-li naše řady.

Cíl vašeho snažení je asi zřejmý. Udržet soutěž.

Přesně tak. Dovolím si dokonce tvrdit, že Dolní Poustevna má na to, aby hrála v horní polovině tabulky I. B třídy.

Co říkáte zázemí?

Jsem naprosto spokojený. V Dolní Poustevně si fotbal hýčkají a lidé ho mají rádi. Svědčí o tom i početné návštěvy. Fandí i v okamžicích, kdy se týmu nedaří. A to je vždycky dobře. Rozumím si s výborem fotbalového klubu a ve všem se mohu spolehnout i na svého asistenta a vedoucího mužstva Karla Učně.

Na kterém hráči svou práci v týmu postavíte?

Myslím, že přirozenou autoritou se stává Luděk Třešňák. Má zkušenosti, dokáže dirigovat, vyhecovat i uklidnit. Ostatní hráči ho berou. Tým takovou osobnost potřebuje.

Viděl jsem závěr zápasu s Vaňovem. Někteří hráči s vámi diskutovali ...

To je pravda. Na trénincích si to vyříkáme. Nervová labilita fotbalistům nesluší. Hráč musí na hřišti s jistou dávkou noblesnosti zvládnout každou situaci. A pak, od toho, abych zvedal hlas a rozčiloval se, jsem tady přece já!

Všiml jsem si. Na place působíte dost prudkým dojmem.

Je to tak. Jsem výbušný, ale to je tím, že každý zápas s týmem prožívám. Od první do poslední minuty. Jiný už nebudu.

Nemáte občas chuť nechat lavičku lavičkou a vyběhnout na trávník?

Chuť je chuť a zdravotní předpoklady jsou zdravotní předpoklady. To se nedá nic dělat. Moje místo je teď na lavičce. Fotbal jsem hrál ve Vilémově od osmi do šestatřiceti let. Dobře jsem se cítil v útoku, ale ani post záložníka mi problémy nedělal. Své jsem si odehrál, teď trénuji. A chci tomu dát všechno.

Díky za rozhovor a držím palce!

Zpět k článkům


Poslední aktualizace:
©1998, Interdata Web Team (e-mail )