Dolnopoustevenský posel

Tak ho již zde máme také

Autor: Antonín Tobiška

Ptáte se koho? No přece těžce duševně postiženého člověka, kterému vadí obyčejné lavičky, na které si lidé chtějí sednout, odpočinout si, případně se i pokochat krásou okolní jarní přírody. Tomu výše uvedenému, zatím nezjištěnému, a neznámému zřejmě vadí, že lavičky jsou vyvedené decentními barvami, aby nerušily okolí, a proto je „vylepšuje“ nasprejovanými nesmysly a navíc je natře nějakým „olejem“. Zřejmě proto, aby si ten, co v míru přijde, do toho neřádu sedl a byl hned naštvaný na celý svět.

Dotyčný ale nepočítá s tím, že až přestane být neznámým, bude řádně potrestán. Klasicky a beze svědků tak, aby si to pamatoval na celý život. Když už ho slušnému chování nenaučili rodiče, kterým je jedno, za co utrácí peníze a co ve volném čase dělá, naučí ho to lidé, kterým naopak jedno není, jak vypadá prostředí, ve kterém žijí.

Zpět k článkům


Poslední aktualizace:
©1998, Interdata Web Team (e-mail )